KŘÍŽOVNICKÁ ŠKOLA ČISTÉHO HUMORU BEZ VTIPU

Karel Nepraš, Jan Steklík, Zdeněk Beran, Antonín Tomalík, Zbyšek Sion, Otakar Slavík, Rudolf Němec, Naďa Plíšková, Olaf Hanel, Eugen Brikcius, Jindřich Procházka, Ray „Mandad“ Carter, Annegret Heinl, Ben Patterson
a akce Letiště pro mraky na fotografiích Heleny Wilsonové

16. 10. - 22. 11. 2013

photo

Výstava „KŘÍŽOVNICKÁ ŠKOLA ČISTÉHO HUMORU BEZ VTIPU“ navazuje na nedávno ukončenou výstavu KŠ v Galerii Fons v Pardubicích. V pozměněné koncepci, rozšířené o několik jmen, připomíná tvorbu některých důležitých představitelů Křížovnické školy, zejména z období 60. a 70. let, kdy KŠ působila velmi intenzivně. Na konvolutu fotografií Heleny Wilsonové, která byla činná jako fotografka KŠ, je na výstavě představena akce Letiště pro mraky Jana Steklíka.

Výstava z prostorových důvodů nemůže postihnout činnost představitelů KŠ v celé šíři, ani představit všechny její členy, neboť šlo o široké tvůrčí sdružení výtvarných umělců, básníků, hudebníků, herců, kritiků ad., k jejichž aktivitám se navíc připojoval početný okruh přátel účastnících se příležitostných akcí a happeningů.

Křížovnická škola byla založena před polovinou 60. let v hospodě U Křížovníků v Praze na Starém městě. Nejdříve byla zaměřená na kreslený humor Karla Nepraše a Jana Steklíka, který byl vydáván v brněnském časopise Host. Tyto dvě umělecké osobnosti se staly řediteli KŠ a Jan Steklík rozvíjí její koncept velmi intenzivně doposud. Teoretikem KŠ byl Ivan Magor Jirous a tajemnicí Věra Jirousová.

„Křížovnický“ koncept vystavěný na bázi absolutní tvůrčí svobody a nezávislosti na jakékoli autoritě, podle Ivana Magora Jirouse znamenal demokratické pojetí tvůrčího subjektu a absenci jakéhokoliv společenského estetického programu. Pojmy jako „ironická sebereflexe a tematizace banality“ byly používány zejména jako výsměch kriteriím oficiální normalizované výtvarné scény.



instalace

photo photo photo photo photo photo photo photo
photo photo photo photo photo photo photo